(01/11/2010) Říjen byl pro mě značně náročný. Nějak jsem se totiž zakoukal do termínů různých závodů a všil si, že každý víkend v říjnu se běží nějaký maratón, kam bych se mohl dostat a zkusit si ho zaběhnout. Napadlo mě proto, že by bylo zajímavé zkusit si co na to řekne mé tělo, jestli bude schopné tohle všechno zvládnout.
(31/10/2010) Bylo to dnes poprvé. Dokonce několikrát poprvé. Dnes poprvé jsem běžel ultramaraton (na 54 kilometrů). Dnes poprvé jsem to ale vzdal. Hlavou se mi honí různé myšlenky. Proč? Proč jsem nedoběhnul? Mám to sice zdůvodněno, přesto si ale říkám, co kdybych udělal něco jinak, nebylo by to lepší? Na druhou stranu, jsem ale rád že jsem to dokázal vzdát včas. Že jsem pochopil, že na to prostě zatím ještě nemám. Hlavně v tomhle případě, kdy se jednalo o extrémní ultra cros maraton.
(27/10/2010) Povídá se o něm, že je to jeden z našich nejtěžších maratónů. Snad proto, že to není městský běh po rovině, ale protože se vybíhá ven za město do lesů Chřibských kopců. Snad i proto to není maratón s masovou účastí. Místo diváků proto doprovází běžce příjemná podzimní krajina.
(16/10/2010) Maratóny jsou různé. Monstózní s tisícovkami běžců v ulicích velkých měst, menší v krajině, nebo třeba taky šílené ve kterých startuje pouze pár lidí. Myslím si, že i při tom malém počtu naběhaných maratónů jsem měl možnost porovnat takové druhy závodů. Ten nejmenší a navíc šílený jsem měl možnost poznat nyní. Konkrétněji, byl to maratón, který se běžel v Ústí nad Labem na střeše obchodního domu Forum.
(10/10/2010) Na maratónu v Košicích jsem slyšel dost lidí že se chystají o týden později na maratón do Ostravy, že je ale mrzí že ve stejném termínu se běží i Benešovský maratón Pojizeřím. Protože to mám ale do Ostravy mnohem dál, bylo jasné že já pojedu do Benešova. Zejména když se povídalo že je možné tam snadno vylepšit své osobní rekordy. Nakonec ale, pro mě z toho žádná osobní rekord nebyl. Spíše jsem si prošel osobní krizí, kdy jsem dumal jestli to mé běhání má vůbec nějaký význam.
(09/10/2010) Chystal jsem si sice původně na maratón do Ostravy, Ivana Pilařová mi ale doporučila něco blíže a prý mnohem lepšího. Konkrétněji Benešovský maratón (poblíž Semil) kolem Jizery. Ostrava mě lákala, protože jsem tam strávil pár let svýho života, ale cestovat takovou dálku necelý týden po Košicích se mi rozhodně nechtělo. Navíc, nohy ještě nebyly schopny makat na plný výkon. I když mi bylo z různých stran tvrzeno že Benešovský maratón je dobrý na překonávání osobních rekordů, já tam jel hlavně užít si podzimní krajiny s klidným během. Ale jako vždy, vše bylo nakonec jinak.
(06/10/2010) Košický maratón byl pro mě dosti náročný a únavný. Nemohl jsem se z něj vzpamatovat a jít znovu běhat. Vše mě bolelo a děsil jsem se toho, že další maratón mě čeká už jen šest dní po tom Košickém. Přesto jsem ale věděl, že minimálně jednou jít běhat v tomto mezidobí budu muset. Dostal jsem se k tomu až třetí den po Košicích.
(03/10/2010) Můj čtvrtý maratón, o kterém jsem si (v době kdy jsem se na něj v červnu hlásil) myslel že bude můj druhý. Nějak jsem ale do toho běhání více vlítnul a všechno je jinak. Myslel jsem si že budu mít více zkušeností a dále zlepším svůj osobní rekord z Kladna. Nepovedlo se ale, naopak cítil jsem se dosti zničený a vyčerpaný.
(30/09/2010) Září, to je už období bez letních vysokých teplot, ale taky bez podzimních sychravých dnů. Takže pohodička stvořená k běhání. Avšak nejen během je člověk živ, takže je nutné plnit i jiné povinnosti. Takže toho běhání u mě zase až tak moc nebylo. Přesto ale, zvládl jsem si zaběhnout dva maratóny.
(21/09/2010) Kladno byl pro mě celkově příjemný maratón, bylo ale nutné po něm protáhnout trochu ztuhlé svaly. Takže, tři dny po maratónu jsem si dal své běžné desetikilometrové kolečko.
